Majda
Majda je kříženka německého ovčáka a nejspíš špice, vzhledem k jejímu liščímu pohledu. Majdino jméno není stejně tak jako u Baze její skutečné jméno. V útulku ji seženete pod evidenčním číslem 383, nebo stačí se prostě shánět po fence křížence vlčáka. Bydlí v kotci vedle Baze hned na začátku útulku. Majda vypadá jako mladě i má výdrž, ale její šedivějící čumáček vypovídá o tom, že už jí nějaký ten tok bude.
Majda je menší a drobnější než německý ovčák. Výškově je cca o 5 cm menší než labrador, není však tak mohutná. Je hubená a má delší srst. Co jsem si všimla, když je vozíme autem na výlety, tak sedačky od ní nejsou vůbec chlupaté, jakoby vůbec nelínala.
Proč Majdě říkáme Majdo? Sama nevím, prostě mi to jméno vytanulo na mysli po prvních minutách jejího prvního venčení. Ale jak jinak než že na něj neslyší:D
Majda je něžná a tichá fenka. Nejlíp jí je, když si jí nikdo včetně psů nevšímá. Celou dobu, když je s námi venku dělá, že tam vlastně vůbec není. Pro mě má zvláštní povahu.
Když přišla do útulku a mi si zase přišli vypůjčit Baze, lísala se k pletivu a vyžadovala piškotek. Jakmile jsme se ale rozhodli, že i jí vezmeme ven, schovala se do boudy a bála se vylézt. Dál už šla ale dobrovolně.
Tahle Beruška nejspíš neměla dobrou minulost, je plachá a nervózní. Jak už jsem říkala, v kotci zalézá strachy do boudy a venku uhýbá před dovádivým štěnětem. Když jsem jí připínala obojek z kterého se mi poprvé vyvlékla, strachy si lehlala na zem a klopila zrak i uši, nejspíš ze strachu co přijde.
Leká se i napřažené ruky.
Piškoty si ale ráda vezme, jen nemá natrénováno dostávat mlsky z ruky, takže to bere i s prstyJ
Mimo to, že je tak bázlivá, ale stále neztratila úplnou důvěru v lidi. Pohlazení přece jen má ráda, ssice chvilku trvá, než zjistí, že ji nechcete vlastně nic udělat, jen ji pohladit a vděčností vám pak olízne ruku. Sama hlazení si ale netroufá vyžadovat.
Možná si myslíte, že když je plachá, tak může ze strachu kousnout. Nikdy jsem si u ní ale nevšimla známky agrese vůči člověku. I když se krčí strachy odevzdaně čeká co bude. Když jí lákali z boudy, zapínali obojek, když sem jí chytla když se mi vyvlékla z obojku, nebo naposled když jsme se jí snažili dostat do auta, kam se bála vlézt, nikdy ani zuby nevycenila, ani nezavrčela.
Na rozdíl o d Baze jízdu autem nevyhledává, když už jí ale naložíte do auta, v klidu se posadí na své místo a kouká z okna. Když jí to přestalo bavit, stulila se do klubíčka a spokojeně chrněla zbytek cesty.
Majda má ráda procházky, nedělá jí ani problém dlouhý výlet. Celou cestu jde před vámi na vodítku a očuchává si okolí, ale vůbec netáhne. Na vodítku jí mohou vodit i malé děti.
Když potkáme jiného pejska, není problém, Majda si ho totiž vůbec nevšímá. Problém nastává pouze tehdy, když jí jiný pes ať je to fena, pes nebo štěně začne moc otravovat tím, že si chce hrát a podobně. Z toho je Majda nervózní a brání se zubama. Když ale pes jde jen vedle ní, očuchává jí nebo se jí jen plete pod nohy, tak nemá problém. Dokonce se i s tím pejskem začne láskyplně olizovat na čumáku.
Má ráda procházky, pohyb a mazlení, ale nemá ráda vodu a rozdivočelé psy. Je jemná, tichá a nenápadná. Takto bych zkráceně Majdu popsala. Je to prostě taková Beruška, co potřebuje ukázat co je to radost ze života, kterou kdesi na cestě svým životem ztratila.
Náhledy fotografií ze složky Majda